Velikonoční vigilie - pokyny k bohoslužbě slova

16.03.2016 19:31

Pro dnešní vigilii, která je matkou všech vigilií, je vybráno devět čtení z Písma svatého: sedm ze Starého zákona a dvě z Nového (epištola a evangelium). Vyžadují-li to pastorační důvody, může se číst menší počet čtení ze Starého zákona. Má se však stále pamatovat, že biblická čtení tvoří podstatnou část této velikonoční vigilie. Ať se čtou vždy aspoň tři čtení ze Starého zákona a ve velmi naléhavých případech nejméně dvě. Jedno z nich musí být vždy z druhé knihy Mojžíšovy (Ex 14,15 – 15,1).

Dokument Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 85) udává, že kde to je možné, mají se číst všechna čtení, aby byl úplně zachován charakter velikonoční vigilie, která vyžaduje delší trvání.
V nově upravených obřadech vigilie je sedm starozákonních perikop většinou převzato z nejstarší východní i západní tradice. Církev "počínajíc od Mojžíše a všech proroků" (Lk 24,27; srov. Lk 24,44–45) vysvětluje velikonoční tajemství. Čtení popisují velkolepé skutky dějin spásy a zpěv responsoriálních žalmů, posvátné ticho a modlitby celebrujícího kněze napomáhají věřícím, aby o nich v klidu uvažovali.

Všichni odloží svíčky a usednou. Dříve než začnou čtení, kněz povzbudí lid těmito nebo podobnými slovy:

Otevřme nyní své srdce, abychom porozuměli Božímu slovu o tom, jak Hospodin vysvobodil a vedl svůj lid a jak nakonec poslal svého Syna, aby nás vykoupil. A také prosme, aby se jeho vykupitelské dílo ve světě naplnilo.

Potom následují čtení. Lektor se odebere k ambonu a přednáší první čtení. Žalmista nebo zpěvák zpívá žalm, a lid vkládá odpověď. Pak všichni vstanou a kněz říká: Modleme se. Všichni se chvíli potichu modlí. A nakonec kněz říká příslušnou modlitbu.

Příprava na velikonoční svátky a jejich slavení (čl. 86) popisuje, že předobrazný smysl textů Starého zákona má své naplnění v Novém zákoně a má být zjevně vyjádřen celebrantovou modlitbou po jednotlivých čteních; bude však také prospěšné uvést věřící do tohoto smyslu krátkým poučením. Může to udělat kněz sám nebo jáhen.
Žalm s vkládnou odpovědí lidu po každém čteních zachovává rytmus, který věřícím pomůže ke zbožné účasti. Je třeba dbát na to, aby místo žalmů nebylo používáno lidových popěvků.

Místo responsoriálního žalmu se může vkládat chvíle tichého usebrání. V takovém případě se vynechává chvíle ticha poModleme se.

Zpět