Postní doba

05.02.2016 21:11

Postní doba
Nespoléhejte na člověka, 
u něhož není záchrany. 
Vrací se do země, 
když vyjde jeho dech, 
tehdy se zhatí 
všechny jeho plány. 
Blaze tomu, 
kdo má ku pomoci Boha...
(Žl 146,2-5)


* Postní doba je příležitostí k uvědomování si toho, kde hledáme oporu pro svůj život, zda stavíme na věcech, které pominou, nebo na Bohu, který je pevným základem všeho, co se o něj opírá...
* Postní doba je výzvou a příležitostí dát ve svém životě prostor Bohu, který už sám nahradí naše vrtkavé jistoty, za jistoty trvalé....

Cesta k naplnění - cesta k Bohu
Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, kde je dobrá cesta a vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. (Jer 6,16)
To je nepřetržitá praxe v dějinách spásy: 
velká přislíbení a malé kroky. 
Každý křesťan si smí 
ve svém sluchu uchovat velký příslib 
jako pěknou melodii: 
Nalezl jsi milost u Boha, Pán je s tebou. 
Pak se můžeme odvážit 
ve tmě víry přibližovat k Bohu 
malými kroky, 
které vám už zde v tomto životě 
budou potvrzením víry.
(Joachim kardinál Meisner)



Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho cestách budeme chodit. (Iz 2,3)

Čím naplnit postní dobu?
Čím můžeme naplnit těchto čtyřicet dní? V čem pro nás může být smysl postní doby? 
Život křesťana obsahuje tři základní vztahy: - vůči Bohu - vůči bližnímu - k sobě samému.
A tyto vztahy stále potřebují ozdravění. To ale nezačne tím, že si pouze zarputile něco odřeknu a budu stále myslet na to, jak mi to chybí. Začátek ozdravování, obnovy, může být v tom, že se pokusím v postu svůj život zjednodušit, oprostit od mnohých přítěží, od toho, co je přebytečné a zbytečné, i když se to jinak považuje za normální. Měl bych se tak stát volnějším. 
To ale ovšem nestačí. Zmínili jsme se o třech základních vztazích, které je třeba ozdravovat. A kvůli tomu je třeba nejprve vzít Boha, bližního i sebe vážně. Vypadnout z mnoha nedobrých schémat a lépe pochopit, kdo je Bůh, kdo je bližní, kdo jsem já - a jaké jsou oprávněné požadavky každého z těchto tří jmeno-vaných. To vlastně znamená znovu odkrývat řád Boží, v němž má Bůh, bližní i já sám své místo. Hřích totiž tento řád zatemňuje a převrací a já se tedy mám pokoušet skrze Krista znovu „správně vidět“. To „správně“ se zřejmě také bude krýt se základním Božím postojem vůči člověku a současně s největší lidskou schopností - s láskou. S láskou vůči člověku i Bohu.



Pamatuj člověče:
prach jsi 
a v prach se navrátíš!

Pomíjivost, ano, to znamená popel! 
Pomíjivost naši, ne pomíjivost druhých. 
Naši, mou! 
Mluví se o mém zániku, když mě kněz na počátku postu dělá znamení kříže na čelo popelem z kdysi svěže zelených ratolestí od loňské Květné neděle.
Všechno se změní v popel. Můj dům, můj oděv, nářadí a peníze; les, pole i louka. Pes, který mne provází, i zvíře ve stáji. Ruka, kterou píšu, i čtoucí oko a celé mé tělo. Lidé, které jsem miloval, lidé, které jsem nenáviděl, i lidé, kterých jsem se bál. Co se mi na zemi zdálo velikým, malým, opovrhovaným, všechno se změní v popel, všechno...
Jen Bůh ne.
Jen to, co je zakořeněno v Bohu ne. 

(podle Romano Guardiniho)

Přestaňte a odvraťte se od svých nepravostí... Odvraťte se od všech svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a obnovte svá srdce a nového ducha. Proč byste chtěli zemřít? Obraťte se a budete žít! (Ez 18,30-32)

Postní doba je čtyřicetidenní postní přípravou na Velikonoce, ve kterých jsou obnovovány křestní sliby. V postní době jsme odpradávna zváni k „postu, modlitbě a almužně“, tedy ke „skutkům pokání“.
Tyto kroky jsou důležité pro otevření našeho srdce Pánu, pro obnovu a vyzdravění. Je třeba zvážit, zda jsem ochoten vzdát se právě toho, co mi nejvíce svazuje ruce a vydat se cestou, třeba i zásadní změny v mém životě.
Postem se nemíní jen zdrženlivost v jídle a jiné projevy „sebekázně“ (zřeknutí se přílišných zábav apod.), ale hlavně zřeknutí se všeho toho, co je v našem životě zbytečné, postradatelné a hlavně překážející. Všech nadbytečných a přebytečných „zátěží“
Almužnou se míní pomoc všem potřebným. A to nejen ze svého majetku!
V modlitbě máme možnost naslouchat Bohu a volat k němu...
Doba postní začíná Popeleční středou a končí Velikonočními svátky. (Na Zelený čtvrtek) Na Popeleční středu a na Velký pátek platí přísný půst. (Půst od masa a újma v jídle).
V postní době by mělo dojít k obnově našeho života. Uvědomění si a přiznání Boží velikosti, krásy a dokona-losti. Je dobou uvědomění si toho, že i my jsme k tomuto Božímu obrazu stvořeni a obnovováni. Proto je i dobou uvědomování si naší velikosti, v závislosti na Bohu. Ale i vlastní hříšnosti, slabosti a nedokonalosti v životě bez Boha.

převzato z www.pastorace.cz

Zpět